Standardní pracovní doba může znamenat nutnost pracovat osm hodin denně pětkrát týdně, ale ve skutečnosti mnoho odvětví a podniků pracuje podle zcela jiného hodinového systému. Pomineme-li kancelářskou práci a profese spojené s typickou prací bílých límečků, velký rozdíl v hodinovém systému je patrný u profesí, které vyžadují fyzickou práci. Pracovní měsíc horníka tak bude vypadat trochu jinak než pracovní doba obsluhy vysokozdvižného vozíku, stavebního dělníka, skladníka nebo operátora výrobní linky. Které odvětví má nejkratší a nejdelší pracovní dobu?
1. stavebnictví
Podle údajů zveřejněných ČSÚ se na prvním místě našeho žebříčku umístilo stavebnictví obecně. Právě v něm je evidováno nejvíce pracovních hodin týdně, v průměru více než 42 hodin. Zajímavé je, že s větším počtem pracovních hodin týdně se potýkají především stavební dělníci zaměstnaní v soukromém sektoru, pro které se desetihodinové směny často zdají být normou. Proč taková poptávka po delší pracovní době? Stavebnictví je do značné míry závislé na povětrnostních podmínkách panujících venku, a přestože lze mnoho prací provádět i za silného deště nebo nízkých teplot, je třeba nějak dohnat zpoždění způsobené horšími podmínkami. Problémem jsou často také napjaté termíny a práce závislé na dodavatelích stavebních materiálů.
Jak ovlivňuje dlouhá pracovní doba bezpečnost ve stavebnictví? Pracovníci musí mít především minimálně jednu a nejlépe dvě delší přestávky, během kterých se mohou zotavit a znovu se soustředit. Čím větší je únava na konci směny, tím větší je riziko úrazů, což si žádný zaměstnavatel nemůže dovolit.
2 Sklady a expedice
Zaměstnanci ve skladech a překladištích, kde směny také často trvají 8-10 hodin denně, se musí připravit také na o něco více než standardních 40 hodin týdně. Obsluha vysokozdvižných vozíků a zaměstnanci, kteří obsluhují regály nebo stroje v třídicím centru, často pracují ve dvou nebo třech směnách, což zaručuje maximální efektivitu po celou dobu provozu.
Jak ale taková pracovní doba vypadá z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví? Zaměstnanci zde mohou počítat s dostatečnými přestávkami a lepší regulací mikroklimatu v pracovním prostředí než dříve zmínění stavební dělníci. Od obsluhy vysokozdvižných vozíků se však vyžaduje, aby byla po celou dobu maximálně soustředěná - i drobné chyby zde mohou představovat riziko. Používání vhodných bezpečnostních a zdravotních výrobků může výrazně zvýšit produktivitu práce, a to i v případě, že pracovní zátěž přesahuje osmihodinovou pracovní dobu.
3 Ropné plošiny
Pracovníci ropných plošin obvykle pracují 12 hodin denně v režimu, který je v jiných těžkých průmyslových odvětvích zcela nevídaný. Vzhledem k nutnosti být mimo domov a nemožnosti vrátit se domů na konci směny pracují pracovníci na ropných plošinách v režimu 14/14 nebo 28/28, což znamená, že pracují 14 dní v kuse a domů se vracejí na dalších 14, resp. 28 dní. Jedná se o hodinově zdaleka nejnáročnější povolání, ale jak odměňování, tak především bezpečnostní opatření používaná na stavbě jsou uzpůsobena tak, aby pracovníci mohli vykazovat co nejvyšší výkonnost po celý pracovní den.
4 Kovozpracující průmysl
Zaměstnancům, kteří plní své úkoly v prostředí s teplým mikroklimatem, je třeba zajistit vhodné pracovní podmínky a přiměřeně odměřenou pracovní dobu. V případě hutního průmyslu, kde jsou teploty u pecí velmi vysoké, používá mnoho zaměstnavatelů práci na směny, přičemž jednotlivé směny netrvají déle než 6 hodin. Přehřátý lidský organismus se mnohem rychleji unaví, což nutí zaměstnavatele používat i další řešení, aby zajistil pracovníkům optimální pracovní podmínky i tam, kde je použití robustnějších a těžších ochranných oděvů nutností.
5 Hornictví
Stejně jako výše uvedená práce horníků zahrnuje vysoké riziko teplého mikroklimatu. V důsledku toho se v mnoha dolech zkracuje hodinová pracovní doba na 6 hodin, i když v mnoha dolech se nadále používají i 8hodinové směny. Stále je běžná třísměnná nepřetržitá pracovní doba, která umožňuje nepřetržitý postup prací v podzemí. Horníci pracují mezi výše uvedenými odvětvími méně, ale rizika spojená s jejich prací neumožňují delší denní pracovní dobu pro jednoho pracovníka. Horníci navíc pravděpodobně odcházejí do důchodu mnohem dříve než ostatní zmíněné profese. A to právě kvůli námaze a rizikům, kterým jsou denně vystaveni.
Hodinová pracovní doba závisí do značné míry na požadavcích daného odvětví, ale také na pracovních podmínkách, které poskytuje. V souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci se lze obvykle řídit jedním pravidlem - čím náročnější jsou pracovní podmínky a čím větší je nebezpečí pro zaměstnance, tím kratší je pracovní doba a tím větší je šance na zotavení a návrat k plné koncentraci. Pouze tímto způsobem, s podporou správných produktů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, lze dnes zajistit plnou bezpečnost práce v jakémkoli prostředí.
