Poskytnutí ochranného oděvu zaměstnanci je povinností zaměstnavatele, jejíž míra závisí především na pozici, kterou dotyčný zaměstnanec zastává, a na rizicích pro ochranu jeho majetku a zdraví při výkonu práce. Právní předpisy jsou v tomto ohledu jasné, i když často stanoví pouze minimum, které musí mít zaměstnavatel na paměti. A přestože výběr konkrétního ochranného oděvu závisí na samotném zaměstnavateli, je jisté, že by měl být vždy přizpůsoben podmínkám panujícím na pracovišti, přítomným rizikům a škodlivým faktorům, ale také potřebám zaměstnance - oděv by měl chránit, ale zároveň zajišťovat plný komfort při práci. Bohužel ani v dnešní době mnoho zaměstnavatelů nedodržuje plně předpisy nebo zaměňuje ochranný oděv za pracovní a přistupuje k jeho používání shovívavěji. Jak tedy vlastně vypadá polská legislativa týkající se záruky a používání ochranných oděvů a jak se liší od pracovních oděvů?
Pracovní oděvy: ochranné nebo pracovní?
Povinnost zajistit zaměstnancům bezpečnost a ochranu zdraví při práci ukládá zákoník každému zaměstnavateli a v jeho rámci je každý v určitých případech povinen poskytnout zaměstnancům ochranný oděv nebo pracovní oděv a obuv. Tyto pojmy by se však neměly zaměňovat, protože každá z uvedených kategorií plní poněkud odlišné praktické funkce.
Ochranný oděv, tj. tzv. osobníochranné pracovní prostředky, je určen k ochraně zaměstnance před škodlivými a nebezpečnými faktory vyskytujícími se na jeho pracovišti, tj. před různými chemickými látkami, mechanickým poškozením, vysokými nebo nízkými teplotami, ostrými předměty, prachem nebo hlukem. Mezi OOPP nepatří: běžné pracovní oděvy a uniformy, které nejsou uzpůsobeny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnance, OOPP používané armádou, policií a jinými pořádkovými službami, vybavení používané službami první pomoci a záchrannými službami, OOPP používané podle zákona o silničním provozu, sportovní vybavení, sebeobranné a odstrašující prostředky a přenosná zařízení pro odhalování a signalizaci ohrožení a porušení veřejného pořádku.
Pracovní oděv je oděv, který zaručuje především ochranu pracovníka a jeho osobního oděvu před znečištěním a poškozením v důsledku vykonávané práce. Pracovní oděv a obuv budou proto nepostradatelné například na staveništi, kde je hlavním rizikem právě riziko znečištění. Pracovní oděv je navíc často marketingovým prvkem - trička nebo zástěry s logem firmy jsou dnes naprosto běžným jevem bez ohledu na odvětví.
Právní požadavky na ochranné oděvy
Osobní ochranné prostředky používané na pracovištích musí bezpodmínečně splňovat požadavky na posuzování shody a musí být opatřeny značkou CE, která to potvrzuje, jak je uvedeno v nařízení ministra hospodářství ze dne 21. prosince 2005 o základních požadavcích na osobní ochranné prostředky (Sb. z roku 2005, č. 259, 2173). Podle tohoto nařízení je třeba prostředky individuální ochrany chápat nejen jako oděv v typickém slova smyslu (např. kalhoty, blůzy nebo zástěry), ale jako všechna zařízení a prvky vybavení určené k tomu, aby je zaměstnanec nosil nebo držel a chránil se tak před nebezpečím, které může ovlivnit jeho bezpečnost nebo zdraví (tedy i různé typy masek, brýlí, přileb, chráničů a čidel chránících před zářením, informujících o koncentraci nebezpečných plynů nebo kontrolujících úroveň prašnosti v ovzduší). Kromě toho musí být všechny používané osobní ochranné prostředky označeny značkou CE, a tedy testovány na shodu se směrnicemi EU týkajícími se otázek bezpečnosti používání, ochrany zdraví a životního prostředí a rizik, která by měl výrobce odhalit a eliminovat. Nařízení rovněž definuje řadu vlastností ochranných oděvů určených k ochraně před konkrétními riziky.
Použití ochranných oděvů podle zákona
Podle § 237 odst. 6 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci bezplatně prostředky individuální ochrany (ochranný oděv) potřebné pro jeho pracoviště, jejichž úkolem bude chránit zaměstnance před působením vnějších vlivů nebezpečných a zdraví škodlivých. Zaměstnanec by měl podle dalších ustanovení téhož článku nejen obdržet ochranný oděv, ale také být proškolen v jeho používání a informován o nutnosti jeho používání. U většiny zaměstnavatelů jsou informace o ochranných oděvech přizpůsobených konkrétním pracovním místům, stejně jako informace o nutnosti jejich vhodného používání, obsaženy v podnikových předpisech o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a nejsou předmětem jednání - zaměstnavatel může osobu, která neplní povinnost používat ochranný oděv, vykázat z pracoviště, ale také může odmítnout plnit úkoly, pokud není poskytnuta odpovídající ochrana.
Zákoník práce nestanoví, jaký typ OOPP by měl být na konkrétních pracovištích používán, proto by měl zaměstnavatel stanovit rozsah po konzultaci s oborovými předpisy, zástupci zaměstnanců a podle svých znalostí a specifik práce na konkrétních pracovištích. Na druhou stranu zákoník informuje, že povinností zaměstnavatele je nejen poskytnout zaměstnancům ochranný oděv, ale také zajistit jeho řádný stav pravidelným praním, údržbou, opravou, oprašováním, dekontaminací nebo výměnou v závislosti na stupni opotřebení (o známkách opotřebení ochranného oděvu se můžete dočíst v článku: https: //www.bhp-gabi.pl/a66,oznaki-zuzycia-odziezy-ochronnej-kiedy-nalezy-ja-wymienic.html).
